Neděle, 23. Duben 2017 16.30
Muzeum moderního umění – Mozarteum

Petr Hora Hořejš: Boháč, co se rozdal

Arch. Josef Hlávka jako příklad manipulativní interpretace dějin. Už více než století bychom se mohli i měli pyšnit mužem edisonovské pracovitosti a invence, jakož i tolstojovské ušlechtilosti ducha (ba dokonce i zjevu). Málokdo z našich bližních však o tom velikánovi něco bližšího ví. Což je velká škoda, pošetilé opomenutí. Řeč je o nejvýkonnějším z českých architektů a stavitelů a největším i nejvšestrannějším z našich mecenášů Josefu Hlávkovi. Na monumentální osobnosti typu Husa či Komenského je česká minulost poměrně skoupá. Tím spíš bychom si měli hrdiny pronikavých myšlenek, vizí a skutků v domácím panteonu pěstovat jak v bavlnce. O pravém opaku však svědčí trpké osudy Havlíčka, Němcové, Máchy a řady dalších osobností. Češi si svých velikánů tradičně nedovedou vážit, a skutečný formát, mimořádnou oduševnělost, zpravidla nazřou pozdě: úcta se pak prokazuje až mrtvým… Paradox: zatímco v celonárodní anketě o největšího Čecha se „neporazitelný vojevůdce“ Jan Žižka umístil na 5. místě (ano, tak hlasoval „holubičí národ“, pro který by válečný hrdina husitů už neměl být ve 21. století žádnou inspirací), obdivuhodný český dobroděj Josef Hlávka se v první stovce pamětihodných osobností vůbec neobjevil. Účastníci ankety za to ovšem fakticky nemohli. Neboť česká marxistická historiografie Hlávku – a zajisté nejen jeho – z dějin jednoduše vyškrtla a socialistická škola ho žákům programově zamlčela. Proč, proboha? Vždyť Hlávka byl přece veleúspěšný podnikatel, boháč, multimilionář – čili buržoust! Tím pádem nebylo možno připustit, aby tento „kapitalista a vykořisťovatel“ s ohromující nezištností a velkorysostí rozdal a promyšlenými zakladatelskými počiny odkázal národu vše (Akademie věd, Hlávkova nadace, kolej pro vysokoškoláky, Národohospodářský ústav, stipendia pro studenty a umělce, atd.), čeho výhradně čistými prostředky a legálními cestami nabyl. Impozantní lidumil Hlávka byl v účelově zmanipulovaných českých dějinách předem nepřípustný zjev, protože představoval nepřijatelnou deformaci usilovně vytvářené karikatury „buržousta na žoků peněz“, tohoto úhlavního nepřítele dělnictva. A tak ve jménu třídního boje musel kdysi z dějin zmizet. A že naše znalosti, v oboru historie nejčastěji získané ve škole, mají bolestnou setrvačnost, jednou vyobcovaný Josef Hlávka se na národní piedestal, kam nepochybně patří, vrací jen pomalu a ztěžka. Přitom v jeho nádherně sklenutém životním příběhu lze zaslechnout mnohé apely, inspirativní i pro současnost. Objektivnější pohled na velkolepého českého filantropa bude obsahem přednášky.